... o nesnesitelnosti "světa"

Je 14. února 2026. Dnes by mu bylo šedesát.

Udělali ho na lavičce někde v Podolí, dítě z prvního „šťouchnutí“ … matce bylo šestnáct, otci o něco málo víc. Umřel, když mu bylo tolik, co mně TEĎ. Začalo to mrtvicí a skončilo nádorem na plicích … do roka a půl byl pryč a celý můj dosavadní svět zmizel spolu s ním. Dlouho jsem jenom visela ve vzduchoprázdnu …

Je mi TEĎ tolik, co jemu, když jsme se viděli naposledy … Byl poslední dubnový den roku 2015. Seděla jsem u něj v nemocnici na posteli a říkala si, jestli se dožiju toho „TEĎ“, té zdánlivé rovnosti našich let. … On: „Štěstí si člověk musí zasloužit. Já jsem šťastný byl a jsem i teď.“ … Ona: „Právě proto tohle tě miluju.“ … A to byl konec.

Na tenhle článek jsem narazila náhodou při listování starým blogem. Není to úplně to „pravé valentinské“, ale to nebylo nikdy. :-) … Jsem ráda, že mi jeho texty zůstaly, i když jen digitálně, něco s tím musím provést … 🧐

*

Publikováno 17.08.2005

… a o naději, jež je vlastně beznadějí …

… stále více přemýšlím o nesnesitelnosti „světa“. Zdá se Vám to divné? Určitě, mě také. Je divné, když se někomu zdá „svět“ nesnesitelný. Je to totéž, jakoby řekl, že se mu zdá nesnesitelným jeho život. Svět a život „dvě strany téže mince“. Je-li mi nesnesnesitelný „svět“, pak je mi nesnesitelným život … a naopak …

… jistě … řeknete si: „Hle, sebevrah …“ Ale kdepak. Sebevražda již není „tématem“ tak, jak tomu nutně bylo v „křesťanských“ časech. Sebevrazi a sebevražda již nejsou „morálním“ či „metafyzickým“ problémem – jsou projevem choroby. Kdybych zašel se svým přemýšlením o nesnesitelnosti „světa“ k psychiatrovi, tak bych byl asi diagnostikován jako individuum s těžkou depresí a byly by mi předepsány medikamenty s doprovodnou psychoterapií. Komu se „svět“, a tudíž i jeho život, zdá nesnesitelný, ten je nutně nemocen – soudí medicína a od ní o potažmo i věda. Není to komické?

„Svět“ se mi „jeví“ jako nesnesitelný, avšak nehrnu se do sebevraždy. Nechci z tohoto nesnesitelného „světa“ vystoupit tak, že bych šktrtl sebe samotného – i když je to ten jediný možný způsob, jak tento „svět“ akutně opustit. Tím se ovšem ocitám v podivné situaci – jsem nucen pobývat v nesnesitelném, což je, logicky: nesnesitelné. Co s tím, probůh?

Rozhlédnu-li se kolem, po svých spolubližních, tak poznenáhlu zjišťuji, že na tom nejsou o moc lépe než já. I oni se potácejí v téže nesnesitelnosti. Mají však výhodu – moc o tom nepřemýšlejí. Kdybych se jich na něco takového zeptal, tak asi odpověděli cosi jako: „To bych se z toho musel zbláznit! “ … aha … moc přemýšlím. Moji bližní nepopírají onu nesnesitelnost, avšak „neboří“ se do ní a hledí si toho, aby si tuto nesnesitelnost udělali alespoň trochu snesitelnou. Podivuhodné. Jak se asi může stát nesnesitelné „alespoň trochu“ snesitelným? Není to absurdní? Není to nelogické?

Asi bych to měl dělat jako oni. Žijí totiž tak, že se snaží ono nesnesitelnou přítomnost vydržet „ve jménu“ snesitelnosti budoucího. A tímto pomyšlením, totiž tím, že budoucí bude snesitelným, se jim aktuální nesnesitelnost jeví jako alespoň trochu snesitelnější. Věří, že čas teče od nesnesitelného ke snesitelnému – že k němu míří, a čím déle a více nesnesitelnosti člověk snese, tím blíže je k oné snesitelné budoucnosti. Žijí tak v tom, čemu říkáme: „naděje“.

Měl bych to opravdu dělat také tak? Měl bych žít „v naději“? Hmmm … jistěže jsem o tom také přemýšlel. Ale hned mě napadlo: „V naději na co? “ … „Jaký by měl být obsah mé naděje, který učiním nesnesitelnost alespoň trochu snesitelnou? “ Opět divné otazky, že ano? Odpověď je přesi jasná: „Svět je přeci plný skvělých věcí a činností – směřuj k jakémukoliv cíli, usiluj o něj – máš jich nezmězné množství a bohatství.“

Hmmm … nevím: je to opravdu tak? Nezdá se mi. Já kolem sebe vidím pouze a jediné: stupňování výkonu a produktu. To je jediná možnost, kterou mi „tento svět“ nabízí. Všichni a všechno pouze a jen stupňují svůj výkon a své „výnosy“ – vědci a věda, umělci a umění, dělníci a práce, kapitalisté a kapitál. Všichni všech oborů směřují k vyššímu výkonu, aby dosáhli vyšších výnosů – nechovat se podle této direktivy znamená „vypadnout z kola ven“. Znamená živořit „na pokraji“ a propadat se „dolů“, propadat se ke smrti. A hle hle: zase ta potvora smrt. Vtírá se – vyhodíte jí dveřmi, vrátí se komínem – mrcha. Jednoduché: kdo nesleduje vektor zvyšování výkonu a produktu, se nutně stává sebevrahem – míří neodvratitelně ke své smrti, jež bude „rychlejší“ než smrt těch ostatních.

Nechci stupňovat výkon a produkt. Proč? Protože „to má svou cenu“ – totiž můj vlastní život. Život jako to, čeho si „cením“, jako to, co je titulem pro všechno „snesitelné“ – moje přátele, moje blízké a mou skutečnou „práci“. Stupňování výkonu a produktu spotřebovává a zabíjí právě a především toto vše. Stupňuji-li své výkony, pak se nesmím ohlížet na přátelství – ba dokonce musím jít i proti němu. Stejně na něj nemám „čas“. Nemám „čas“ ani na rodinu … nemám čas „na nic“. A stupňuji-li svůj výkon, tak „nemám čas“ ani na svou „práci“, protože i ta za samotným tímto „stupňováním“ mizí. Je tomu tak jednoduše proto, že mi již neběží a nemůže běžet o tuto práci samotnou a její konsekventní obsahy, nýbrž mi jde o její produkty. Má práce se stává čistým prostředkem, a nikoli cílem. Jako vědci, kupříkladu, mi už neběží o vědu samotnou, nýbrž o vydané práce a masu citací, která vyjadřuje můj výkon. Čím více citací mám a čím více jsem vydal prací, tím jsem výkonější, tím jsem „úspěšnější“ a tím koneckonců dostanu více dotací, grantů a cen – tedy: peněz. Hle: věda jako prostředek obstarávání peněz jakožto konečného produktu. Jde mi tudíž ještě o vědu? Nikoli, jde mi o peníze – jako koneckonců všem. A jsme, bohužel, zase „u toho“. Věda, která „nenese“ peníze, je „na nic“. Umění, které „nenese“ peníze, je „na nic“ …. a život, který „nenese“ peníze, je také „na nic“.

„Svět“, ve kterém žijeme, přes to, že vypadá zdánlivě pestrý a bohatý, je ve skutečnosti monolitně jednotvárný – je děsivý. Není v něm možností – je totální. Jediná možnost „života“, jež je v něm bez alternativy „k dispozici“, je obstarávání stále větší masy peněz, lhostejno jakými prostředky. Ba co více: naleznete-li nějaký nový prostředek obstarávání peněz, pak jste ve výhodě, protože ho zatím, ještě nikdo „nevytěžuje“ – máte šanci stát se „úspěšnými“, a činíte tak další krok k prohloubení téže bezalternativnosti, téže děsivosti … tak, tak …

Nesnesitelný „svět“ dneška bezuzdně vytěžuje vše, co se namane – a bez skrupulí. A my všichni, kteří „v jeho jméně“ tak činíme a poháníme ho, tak děláme „v naději“ na snesitelnou budoucnost. Ovšem zeptali jsme se již, proč je tak nesnesitelný? Že ne? No to proto, že o tom „raději“ nepřemýšlíme. Jinak bychom lehko přišli na to, že je to právě jeho bezalternativností. Je to tím, že stupňování výkonu již pohltilo vše ostatní – pohltilo již tak, že nic jiného už nezbývá. A my jako nějaká absurdní šílená fantaskní pseudo-stvoření stupňujeme tuto nesnesitelnost v naději na snesitelnost – blázinec. Dospěli jsme k bodu, kdy jsme nad takto námi naprogramovaným „světem“ již zcela ztratili kontrolu – a on kontroluje nás. Absolutně.

V jaké naději tedy můžeme žít, když to, jak se „svět“ pohybuje k budoucnosti, je příčinou jeho nesnesitelnosti? Naděje jako vrženost k budoucímu tím přeci přestává existovat a mění se v beznaděj. „Svět“ může být a bude jenom „horší“, stejně nesněsitelnější a stejně tak i můj život. Ať dělám, co dělám, neoddělím obojí od sebe. Musím vydržet nesnesitelnost přítomnosti, abych se dožil ještě nesnestitelnější budoucnosti. Depresivní? Jistě. Ale máte něco jiného? Máte jiný nápad?

Vyrobil: geon 17.08.2005, 4:54:00

… kus řeči:

(danuwaanalihi – Mail – WWW) Vloženo 17.08.2005, 22:20:13

Neznesitelny svet. Nieco, co ma mozno stve uz dost dlho. Ako na to? Ano… Zijem pre svetle chvilky, ktore pridu. Su veci, ktore robim rad. A kvoli tym veciam musim prezit ten zvysok toho sveta, ktory je neznesitelny. Najhorsie je, ze veci, ktore mam rad ma dost rychlo prestanu zaujimat. A to je ta nihilisticka depresia z ktorej niet uniku. A tak rychlo najst nieco nove pre co sa oplati zit a obetovat tu trochu vykonu a produktu. Vdaka inteligencii obchadzat drogy a ine neprijemnosti. Skus adrenalinove sporty. Na chvilu to funguje :-)))

RE: danuwaanalihi (GeoN – Mail – WWW) Vloženo 17.08.2005, 22:41:26

… jojo … rozumím, příteli … :-) …

… ale se vší úctou: to je přesně to, o čem jsem se tady ze své zcela soukromé „úvahy“ svěřil … jsme „na útěku“ … jakákoli naděje se převrací v útěk před beznadějí … hledáme skulinky, škvírky, do kterých bychom alespoň na chvilku „zapadli“ jako do úkrytu …

… mám dost „věcí“, které dělám rád a docela mi „vydržely“ a stále „drží“ … ale to není „ono“ … ono totiž to „nesnesitelno“ Ti právě tyhle věci nedovolí „dělat“ … a hlavně se to nesmí „dozvědět“ -> jinak Ti je sebere …

… chvikové radosti jsou fajn, zaplať bůh za ně, ale co se stane až dojde na „velké věci“: na rodinu, děti … „a tak dále“ … pak Tě ta příšera sežere … bere si Tvé blízké jako rukojmí … potvora hladová … a Ty ji budeš muset krmit vlastním životem … brrrr …

… jinak přijde finanční úřad … pak exekutor … a za ním policista … a za ním soudce … pak bachař … pak spoluvězni … a pak? … Armáda Spásy … hmmmmm … to je adrenalinu … kopec … :- (

(danuwaanalihi – Mail – WWW) Vloženo 18.08.2005, 17:00:48

Uz jeden velky raz povedal. Opusti svojho otca a nasleduj ma. Ked chces z neznesitelnosti sveta ujst, tak to jednoducho musis urobit. Alebo do toho jednoducho neist. Rukojemnici neznesitelnosti sveta (krasne povedane) su jednoducho veci, na ktorych nam zalezi a preto sa pre nich obetujeme. A potom… Potom nam na nich akosi prestava mozno zalezat, ale kvoli tlaku spolocnosti. Kvoli predsudkom s nimi zostavame a bojujeme s neznesitelnostou sveta. S tym, ze to robime z LASKY. Najvacia a najrozsirenejsia loz na svete. Obetovanie sa z lasky je len vyhovorkou pre neschopnost zmenit svoj osud. Presne ako to robim a robil som ja. A tiez to neviem zmenit…

RE2: danuwaanalihi – o světě „onom“ (GeoN – Mail – WWW) Vloženo 18.08.2005, 20:53:28

… jojo … máme takovou tradici, která s nesnesitelností světa „počítá“ .. vím … taky jsem kdysi v cosi podobného „věřil“ … ach ta transcendence … vyměnit „tento“ nenesitelný svět, toto „slzavé údolí“ za nekonečný svět „onen“ … za „Královstí Boží“ … hmmmm … oběť ZDE za odměnu TAM … to je silná iluze … a skvělá manipulace … to byl velmi chytrý manipulátor, kdo to vymyslel …

… ale třeba se k těmhle trikům metafyziky, trikům, jak donutit člověka, aby snášel nesnesitelno, taky někdy dostameme … a pak to „probereme“ … :-)

… a změnit „svůj osud“ … leda bys chtěl změnit „svět“ … jde to? … je něco takového myslitelné? … a je-li, pak jak? … a o jaký „svět“ nám vlastně „jde“? … kam by měla tato „změna“ mířit? … je zodpovědné přemýšlet o „změně světa“? … uh … celé hejno otázek …

(danuwaanalihi – Mail – WWW) Vloženo 22.08.2005, 11:33:32

Nehovoril som o transcendentalnosti alebo „onom“ svete. Hovoril som o opusteni vazieb a uplnej slobode. Podla mna v tomto vyroku slo o to a nie o hladani „onoho“ sveta.

Jedinym sposobom ako ujst z neznesitelnosti je prerusit vazby a vykaslat sa na rukojemnikov neznesitelnosti. Krute, ale jednoduche.

RE4: danuwaanalihi – o světě „onom“ (GeoN – Mail – WWW) Vloženo 23.08.2005, 03:27:57

… no jo … ale „ve jménu“ čeho se vzdáš těchto „vazeb“ … tyto „vazby“, které systém ve svém „objektivním fungování“ zneužívá nejsou nějak „vnější“ … jsou bytostnou součástí mé přirozené existence … bez těchto „vazeb“ se vzdávám nejenom jich, nýbrž podstatné „části“ sebe samotného a vezkrze tuto „část“ sebe se tím také vzdávám „podstatné části“ světa …

… takže: ve jménu čeho se mám vzdát své přirozené exitence a svého přirozeného světa, a tím se v jednom zbavit „vazeb“ na „nesnesitelnost světa“? … ve jménu nějaké abstraktní „svobody“? … k čemu by mi to taková „svoboda“ byla? …??? …

… i takováto fantaskní „svoboda“ je jakýsi „onen svět“ -> fikce srovnatelná s jakoukoli jinou metafyzickou „pastičkou“ …

(Wu – Mail – WWW) Vloženo 23.08.2005, 11:32:04

Brilantní úvaha. Jak z toho ovšem nevím. Co takhle zen? :)

Zen? (GeoN – Mail – WWW) Vloženo 24.08.2005, 01:04:22

… popřemýšlím o tom, jak Ti odpovím … to není na dvě věty … či přesněji: musím ty dvě věty promyslet, aby nedošlo k nedorozumění …

(Wu – Mail – WWW) Vloženo 24.08.2005, 08:08:38

Už se na ty věty těším :)

Wu … ZEN … (GeoN – Mail – WWW) Vloženo 25.08.2005, 03:57:22

… no nevím, jak to „nacpat“ do pár řádek … asi to nepůjde, ale zkusím to … :- (:-)

****

… jám mám k buddhismu „osobní vztah“. Stávil jsem s ním totiž rannou část svého „uvědomělého života“ a důvod, proč jsem ho „opustil“ mi pomalu „dochází“ teprve až „poslední dobou“, kdy můj život již poodtekl o notný kus vstříc oceánu :-) …

… odtud se musím přiznat, že buddhismus je učením, které mi stále určitým způsobem „běží na pozadí“ a jsem tak „nucen“ s ním stále vést jakýsi „vnitřní rozhovor“, který má svou zvláštní „obtížnost“ …

******

… ale co nadělám -> ať to převracím, jak to převracím … buddhismus je sice velmi zvláštní, naprosto „originální“ a, jak já říkám: bytosnému velmi „blízká“, avšak stále: metafyzika … bohužel, je mi líto … to je ten důvod, proč jsem ho „opustil“ a tento důvod stále trvá …

… to všem stále nijak neznačí, že nepřestávám spět k přesvědčení (po prohlídce panoptika mnohých jiných metafyzických systémů), že buddhismus je ze „světa“ metafyziky asi tím nejlepším z možného …

… no to pro dnešek stačí … když tak zitra ještě přidám další „vysvětlení“, které je v tomto místě asi ještě potřeba … :-) … měj se …

(Wu – Mail – WWW) Vloženo 25.08.2005, 12:12:25

A v čem spočívá metafyzičnost buddhismu? Zenového?

… chvilku … (ReWu – zen/metafyzika? – Mail – WWW) Vloženo 25.08.2005, 19:37:32

… začal jsem kvůli tomu „Slovníček“ … vydž chvilku, prosím … :-) … ať se neopakujeme …

(Wu – Mail – WWW) Vloženo 25.08.2005, 22:19:32

Jasně, počkám. Zatím – mě připadá, že zen se snaží veškeré konstrukty mysli rozbít, takže jako by byl na druhé straně spektra než je metafyzika. Ale možná slovníček mě třeba vyvede z omylu.

Pro citiciho je zivot tragedii, pro premyslejiciho komedii. (krabatli – Mail – WWW) Vloženo 04.11.2005, 12:08:43

Jiste nekdo bude vedet, ci je to citat, tim je dobre zacit jeste pred pozdravem; -))).

Ahoj GeoNe!

Predne bych ti rad pochvalil tvuj blog, je opravdu hezky.

Tema nesnesitelnosti sveta je take me tema a tak vlozim prispevek sem, nikoliv pod tema majetku, tomu vlastne ani nerozumim; -))).

Predne chci vyzdvihnout to, ze jsi clovek inteligentni a zaroven poukazat na to, ze kazda inteligence nese sve vedlejsi nasledky. Ne- snesitelnost (sveta) je ne-uneseni neceho, nikoliv vymysleni ci pochopeni cehosi. Nesnesitelnost je tudiz plodem citu, nikoliv rozumu.

Duvody nesnesitelnosti jsou i u ruznych nesnasecu ruzne, na tomhle se nikdo s nikym neshodne. Ale ne tak na reseni- tim je opravdu pouze sebevrazda. Jenom nemusi byt vzdy hrube materialni, ale i dusevni ci socialni. Ritualni sebevrazdou se rozhodujeme, ze se vzdame tohoto zpusobu byti a zacneme s cistym listem.

Permanentni sebevrazda je psani, sepisovani. Kdysi jsem si vsiml, ze kdyz neco napisi, jako bych se tech myslenek zbavil, castecne umrel. Mozna to ale plati i pro rozhovor. Pro zkoumavejsi duse muze byt bezalternativnost zivota vyvazena nepredpokladanosti cilu, k nimz muze nase mysl dojit.

Rozhode ale tohle tema je velice zavazne a nabidka mistniho nabozenstvi (krestanstvi) jiz neni zajimava. Tak zbyva onanie rustu Rustu. Na rozdil od tebe si myslim, ze beznadej je prvotni a bezalternativnost naseho nesnesitelneho sveta je jejim obrazem, nikoliv naopak.

A takto odpovim na tvoji zaverecnou otazku:

Beznadej lze metamorfovat. Lze ji zmenit v udiv nad malosti sveho osudu, ovsem techniku si musi najit kazdy sam. Jedine, co je treba, je odvaha, nic jineho.

Zdravim.

Jeste jedna technicka poznamka (krabatli – Mail – WWW) Vloženo 04.11.2005, 12:11:00

Aby se nase bezvyznamne prispevky nestaly malymi bezvyznamnymi castecnymi sebevrazdami, bylo by dobre zavest rubriku Poslednich 10 komentaru.

Ve dvou se to preci lepe tahne; -))).

Re – krabatli (– Mail – WWW) Vloženo 17.12.2005, 01:11:04

Díky za pochvalu, potěší.

Tvá poznámka má „něco do sebe“. Předně: sebevražda je skutečně jediné „fér“ řešení, pokud se obrátíme k sobě, a nikoli ke světu – a to v celém spektru jejích podob. Máš jistě pravdu – je mnoho druhů sebevraždy, mají svou souvislost a souvisí se sebou: dokonce se i zvláštně řetězí a tvoří celé příběhy.

***

S tou metamorfózou, jak říkáš, souhlasím se sympatiemi – metamorfóza „překročení hranic“ … hmmmm … k tomu jistým způsobem mířím … ovšem nikoliv k údivu …. hmmmm … jistě údiv je „vždy“ lepší než beznaděj. Vidíš jako „magicky“ to souvisí: evropská filosofie rozlišuje svůj trojí počátek:

1/ údiv

2/ skepsi

3/ „mezní situaci“, jež tak často bývá vyslovována jako „beznaděj“ – přesně ta beznaděj, o které zde vedeme řeč …

… hmmmm … podnětné – nové skroužení …