Teraco jako v medu

*

KDO BY TO BYL ŘEK´ …

… drobný detail a tak … významný. :-) Nové teraco se pěkně slilo s tím starým před jednou ze soudních síní na Ovocném trhu. Nebyla jsem u toho, přišla jsem k hotovému, proto píšu … Dobrá práce! :o)

TERACO …

„LITÝ KÁMEN“ ve své podstatě; a velmi … velmi odolný. Směska cementu, kamenné (mramorové) drti s přesnou velikostí zrn a barviva. Dá se z něj vyrobit a vyskládat nádherná mozaika, až oči přecházejí, nebo vylít decentní jednolitý monotónní „koberec“ bez chuti a zápachu. Povrch se po vylití a čtrnáctidenním vytuhnutí třikrát přebrousí, zatmelí, znovu přebrousí a nakonec se napustí hloubkovou penetrací a vosky. Podrobný popis najdete kde-tu na-netu. Vyvinulo se, v čase … Rozdíl mezi teracem kdysi a teď je v pojivu, materiálu konečné povrchové úpravě i vzorech, v přípravě podkladu a používání strojů; pokrok je pokrok, ten nezastavíte, ani přivazováním se ke stromům … 🤘🏾

Už kdysi jsme s ním koketovali, když jsme soutěžili o kašny. … Je to prostě „dobrý matroš“, který hezky stárne; nebo spíš nestárne, „přeskakuje čas“ … Malinké různobarevné kamínky do obrazců „poskládané“ a vápnem propojené přeskákaly po chodbách a schodištích všelikých úřadů, státních institucí, škol, vstupních hal paláců, vestibulů měšťanských domů … ze Starověku (Turecka) přes Řím, Benátky patnáctého století, konec devatenáctého století až do dneška.

*

Přichází od nohou, s prvním vkročením dovnitř … DŮSTOJNOST a „pocit luxusu“; z míst, kam klopíme oči. „Krása“ titěrného detailu … OBRAZY (někdo je vymyslel, druhý udělal a třetí „zabydlel“ laskavým pohledem, péčí a šoupáním svých nohou) … a taky TRADICE; „vlákna“ našich předků. (Cítíte je v kostech? „Slyšíte“ je? Ťuk … ťuk … :-)

Vydrolený nebo ulomený kousek můžeme nechat tak, nebo jej „přidovylít“, aby mohl zas poposkočit v čase a prodloužit to „naše“ vlákno … :o)