Ovocný trh

*

V loni, v měsíci padajícího listí, začala obnova sedmi soudních síní v domě, co už hodně pamatuje. Dům je to starý a složitý, vznikal postupně. Bouralo se a stavělo … tamhle něco se nechalo a opravilo, tuhle něco přistavělo. Nesl mnoho jmen. Býval domovem šlechtických rodů, vojenské posádky, mincovny a nejnověji soudu, i když je to drahně už stopadesát let.

Až na jednu, leží síně v přízemí. „Lepenkový“ nábytek, žluklé koberce, někde dlažba, někde parkety, někde lino a místy vlhko; nevlídně tu bylo, ale to je u soudu tak trochu vždycky, že jo. :o)

TRADICE, ŘÁD, SPRAVEDLNOST & TICHO …

… pomalu plynoucí statický (stabilní) svět. Tady bydlí SLOVO. To kvůli němu se stavělo obložení po bocích do výše a ze stropů zavěšovala Jitka kola, aby jej zdi a stropy nepohlcovaly, a ono mohlo svobodně se odrazit do uší a v záznamu. Litinové radiátory s rozvody zůstaly, lifting neproběhl až tak hluboce. :o)

PS …

Další naše spolupráce s Jitkou, projekt o němž jsme si myslely, že půjde spíš kamsi do šuplíku, než že by „se stal“. A ejhle. Dlouho se nic nedělo, nebyly prachy, myslím … nebo tak něco. A pak další, jiný, příběh. Příběh „O Šlendriánovi“, co si dal výdělek na piedestal. No co už, je to za námi. Uf!; -)