Hraběnka I.

Byla sobota. Seděla jsem na židli v kuchyni, vedle mě hlučně prala myčka, a když jsem tak civěla na nástěnku, kterou jsme si nedávno pořídili, přemýšlela jsem o tom, jak tak nějak „pěkně“ napsat těch několik řádek o hraběnčí fontáně. Myčka vypustila vodu.@contest ⇢

Před pár měsíci jsem natrefila na jednu soutěž – plastika s vodním prvkem na motivy hraběnky Žofie Chotkové, která by měla být umístěna naproti Písecké brány poblíž Hradčan. Hm … kdo vlastně byla hraběnka Chotková? Krom tragické smrti v Sarajevu a krom toho, že si vzala prince, jsem nic dalšího nevěděla. Tak jsem trochu hledala a teď už bych mohla směle říci, že Žofie Chotková byla součástí pohádky, o které sní většina žen dnes stejně, jako kdysi; pohádky o ženě, šlechtičně, která se provdala z lásky za prince na bílém koni. No řekněte, která žena by se aspoň jednou nezasnila?; -)

BYL PRVNÍ MÁJ …

Na náměstí hrála dechovka. Nejdřív jsme si mysleli, že je to „jenom jako“ … nebylo – bylo jich pár a byli opravdoví.

Jak nás napadla na pohled téměř klasická plastika Žofie?

To vám tak jednomu nebo dvěma prostě přijde, j. N říkal, že by tam mělo být „něco na hromadě“ a z vrcholku té hromady by mělo něco vykukovat, vyčnívat, či vylézat, a tak vyšla tahle skica, vizte na obrázek, je to úplně první skica v řadě … moc klasicky to nevypadá. :-) To až časem se z ní vyklubala pohádkově něžně vyhlížející paní zatočená v sukni, nebo také „Chotková ve výpusti naruby“; to nám jeden známý totiž říkal, že prý vypouštíme Chotkovou z umyvadla, nebo z vany, už přesně nevím, který typ porcelánu to byl. Ale „nechme na každé hlavě“, co si ve svém vnitřku vyloví … my můžeme jen popřát „Prostor Všem Vašim Hlavám“. :o)

Takto ke konci musíme napsat, že jsme zas nic nevyhráli. :-D